Tajemství lahodného hřibu kříšť odhaleno!

Popis hřibu kříště

Hřib kříšť (Boletus calopus) je houba z čeledi hřibovitých. Klobouk má v průměru 5–20 cm, zpočátku je polokulovitý, později sklenutý až plochý, světle hnědý až šedohnědý, někdy s olivovým nádechem. Povrch klobouku je suchý, matný, za vlhka mírně lepkavý. Třeň je 6–15 cm vysoký, 2–5 cm tlustý, v mládí soudkovitý, později kyjovitý, na bázi často zúžený. Barvu má žlutou až žlutooranžovou, ve spodní části karmínově červenou. Povrch třeně je pokrytý výraznou síťkou. Dužnina je bělavá až nažloutlá, na řezu slabě modrající, s nenápadnou vůní a hořkou chutí.

Rozšíření a výskyt

Hřib kříšť (Boletus calopus), známý také jako hřib hořký, je houba z čeledi hřibovitých. Roste nehojně až vzácně v jehličnatých a smíšených lesích, zejména pod smrky, jedlemi a buky. Upřednostňuje kyselé půdy a vyskytuje se od nížin až po horské oblasti. V České republice je hřib kříšť zařazen do Červeného seznamu ohrožených druhů jako zranitelný druh. Jeho výskyt je ohrožen především znečištěním ovzduší a změnami v lesním hospodaření. I když je hřib kříšť jedlý, nedoporučuje se ke konzumaci pro svou hořkou chuť, která se vařením spíše zvýrazňuje.

Hřib kříšť, majestátní obyvatel našich lesů, v sobě skrývá tajemství staré jako les sám. Jeho krása a síla nám připomínají moc přírody a nutnost ji chránit.

Jaromír Dvořák

Možnost záměny

Hřib kříšť, tento krásný, ale nejedlý obyvatel našich lesů, může být snadno zaměněn s některými jinými druhy hub z čeledi hřibovitých. Zejména za mlada, kdy jsou plodnice hřibu kříště ještě tuhé a jejich klobouky nemají tolik patrný růžový nádech, si ho nezkušení houbaři mohou splést s jedlým hřibem smrkovým. Ten se však liší síťkou na třeni, která u hřibu kříště chybí. Další možnou záměnou je hřib žlučník, lidově nazývaný hořčák. Ten má na rozdíl od hřibu kříště výrazně hořkou chuť, kterou ucítíte už při ochutnání na jazyku. Pamatujte, že i malý kousek hořčáku dokáže zkazit chuť celého pokrmu. V neposlední řadě je třeba zmínit i hřib medotrpký, který se podobá hřibu kříšti barvou klobouku. Ten je však u hřibu medotrpkého spíše hnědooranžový a jeho dužnina po rozkrojení slabě modrá. Vždy si proto důkladně prohlédněte všechny znaky a v případě nejistoty se raději poraďte se zkušenějším houbařem.

Toxicita a jedovatost

Hřib kříšť, krásný houba s kloboukem v barvě krve, patří do čeledi hřibovitých. Ačkoliv jeho vzhled láká k ochutnání, je za syrova jedovatý. Obsahuje totiž toxiny, které se rozkládají teplem. Proto je hřib kříšť nutné před konzumací minimálně 20 minut tepelně upravovat. Nedostatečná tepelná úprava může vést k nepříjemným otravám projevujícím se nevolností, zvracením a průjmem. Je důležité si uvědomit, že i přes svou krásu a příslušnost k hřibovitým, kam patří i mnoho jedlých a chutných druhů, může být hřib kříšť zrádný. Vždy je lepší se řídit osvědčeným pravidlem a sbírat pouze houby, které bezpečně známe. V případě nejistoty je vhodné se poradit se zkušeným houbařem nebo využít atlas hub.

Vlastnost	Hřib Kříšť	Hřib Smrkový
Barva klobouku	Světle hnědá až načervenale hnědá	Hnědá až tmavě hnědá
Tvar klobouku	Polokulovitý, později plochý	Polokulovitý, později vyklenutý

Kulinářské využití

Hřib kříšť, známý svou krásnou modrou barvou po rozkrojení, patří stejně jako všechny hřiby do čeledi hřibovitých. Tato čeleď je proslulá svými chutnými a jedlými druhy, které jsou oblíbenou součástí české kuchyně. Hřib kříšť je sice jedlý, ale jeho chuť je nahořklá a aroma méně výrazné než u jiných hřibů. Proto se nedoporučuje konzumovat ho samostatně. Nejlépe vynikne v kombinaci s jinými druhy hub, například v bramboračce nebo smaženici. Důležité je hřib kříšť před vařením důkladně tepelně upravit, minimálně 20 minut, aby se zničily termolabilní toxiny. Tepelnou úpravou se také zmírní jeho nahořklá chuť. Hřib kříšť není vhodný k sušení, protože si nezachovává své aroma.

Ochrana a ohrožení

Hřib kříšť, nádherný a vzácný obyvatel našich lesů, patří mezi houby, jejichž osud je nejistý. Stejně jako mnoho dalších hub z čeledi hřibovitých je i on ohrožen především změnami v lesním prostředí. Intenzivní lesní hospodářství, zaměřené na rychlý zisk, vede k ničení přirozených stanovišť a k úbytku mykorhizních hub, kam hřib kříšť patří. Mykorhiza, tedy symbiotické soužití hub s kořeny stromů, je pro hřiby klíčová. Bez ní nemohou tyto houby růst a prosperovat. Dalším faktorem ohrožujícím hřib kříšť je znečištění ovzduší a půdy. Hřiby jsou citlivé na těžké kovy a další toxické látky, které se do lesních ekosystémů dostávají z průmyslových oblastí a dopravy. Ochrana hřibu kříšťe a dalších ohrožených hub spočívá v šetrnějším lesním hospodaření, které respektuje přirozené procesy v lese, a v omezení znečištění. Důležitá je i osvěta veřejnosti, která by měla být informována o významu hub pro zdraví lesa a o nutnosti jejich ochrany. Jen tak se nám podaří zachovat tyto vzácné a krásné obyvatele našich lesů pro budoucí generace.

Zajímavosti o hřibu kříšti

Hřib kříšť, latinsky Boletus calopus, je houba z čeledi hřibovitých. Přestože je jeho klobouk hnědý jako u mnoha jedlých hřibů, řadí se mezi nejedlé houby. Jeho chuť je totiž silně hořká, a to i po tepelné úpravě. Hořkost hřibu kříště je tak intenzivní, že dokáže zkazit celé jídlo, i když se do něj dostane jen malý kousek. Proto je důležité ho bezpečně rozeznat od ostatních hřibů.

Charakteristickým znakem hřibu kříště je jeho výrazně červený třeň, který je pokrytý jemnou síťkou. Síťka na třeni je obvykle tmavší než podklad a je patrná zejména v horní části. Klobouk hřibu kříště je v mládí sametový, později hladký a může dorůstat až do průměru 15 centimetrů. Dužnina hřibu kříště je na řezu bělavá až nažloutlá a po chvíli se zbarvuje do modra. I přes svou nejedlost je hřib kříšť krásnou houbou, která obohatí sbírku fotografií z lesa.